Žblept

18. června 2015 v 20:18 | Já |  Diary o.O
Takže nečekaně jsem se na ten blog zase úplně vykašlala :D
Co se týče mého Amerického dobrodružství, už jsem skoro dva týdny zase zpátky doma. Bylo to úžasné, plné dobrých i špatných zážitků, skvělých i méně skvělých lidí a spousty lekcí do života. Potkala jsem i člověka, na kterého asi nikdy nezapomenu, i když on na mě nejspíš jo... Mám z toho celkově pocit, že jsem si vybudovala "druhý svět" a teď si nejsem jistá, kam vůbec patřím. Pro mě tenhle rok byl něco, na co nikdy nezapomenu, ale připadám si, že Američani tam na mě zapomenou brzo, protože nás tam jezdí spousta každý rok a já nejsem až tak jednoduše zapamatovatelný člověk.
Skoro si říkám, že bych tam nejradši jela ještě jednou, poučena ze svých chyb. Určitě bych si to užila mnohem víc a vytvořila si více vztahů, jež by vydržely roky.

Enough regrets.

Pokud chcete něco udělat se svým životem a zvednout se s prdele, this is the way to go. Vrátíte se jako jiný člověk.
 

Kairi

13. února 2014 v 2:19 | Noki-chan |  Diary o.O
V zájmu vylepšení mých anglických schopností jsem se rozhodla udělat jednu dost praštěnou věc. Kdysi to mamka navrhovala i starší sestře, jenže ta z milostných důvodů odmítla (:D). Jde o to, že celý příští rok strávím v USA. Prostě tam chodit do školy, bydlet u někoho doma a samozřejmě být odloučena od mateřského jazyka :( Bylo dost těžké se k tomu dostat...

Aby vás tam vůbec pustili, musíte splnit spoustu podmínek. Ta úplně první je sepsání takového testu společně s poslechem a dosáhnout určitého minimálního počtu bodů. Tyhle zájezdy jsou asi od 15 do 19 let a všichni dělaj stejnou zkoušku. So... já to psala už na podzim, kdy mi ještě bylo 14, takže to, že jsem prošla, mě značně povzbudilo :D Sice jsem byla jen pár bodů nad minimem, ale stačilo to :) Všechno se to zakončilo rozhovorem s takovou srandovní ženskou, co se pořád nějak nahuleně usmívala :D Potom se musela vyplňovat přihláška.
Je spousta agentur, co tyhle zájezdy nabízí, a každá měla svoje pro i proti - no nakonec jsme se rozhodli pro jednu, která nabízela ještě před rozvezením do rodin asi týdenní pobyt v New Yorku, no neber to! :D V tý přihlášce se ptali na nechutně moc věcí. Musely se zadávat informace o každém členu rodiny, krevní skupina, kolik vydělávaj moji rodiče a psát jim dopis, kde shrnu úplně všechno o sobě + mamka psala ještě jeden, kde mě solidně pomluvila, napsala, jak jsme "happy" rodinka a jak strašně moc mám doma povinností a že chodím každodenně venčit slepice.
Další strastiplná část bylo získávání vyplňovacího formuláře od mojí učitelky ajiny. Jenže napoprvé ho napsala příliš upřímně a té usměvavé ženské se to nelíbilo, že prý si mě s "insecure" nikdo nevybere. Dostala jsem teda novej formulář, že prý ho mám odpoledne přinést, nebo bude pozdě. Jenže jsem byla pěkně v hajzlu, protože den předtím nám ve škole ruplo potrubí a dostali jsme až do konce týdne volno. Jediné štěstí bylo, že na dnešek naplánovali výpravu do kina pro celou školu - včetně všech učitelů. Pokaždé to probíhá tak, že vyšší a nižší gympl mají každý jiný film a jdou po sobě - nižší odejde, vyšší přijde. (Chodíme totiž do toho nejsockoidnějšího kina ve městě). Jakmile film skončil, začala jsem zuřivě pobíhat mezi těmi zástupy lidí, načež mi bylo řečeno, že naše milovaná angličtinářka se asi připojila k vyššímu gymplu. Tak jsem popadla kámošku a čekaly jsme, až se jeden dav odklidí a poskládá se další. Odběhly jsme si koupit chipsy, aby to rychleji uteklo, a ona nakonec doopravdy přišla. Když jsem jí podala svůj požadavek, nechtělo se jí tomu ani věřit. Řekla, že si to musí vzít domů a pořádně promyslet... jenže já to potřebovala ještě ten den. Světe div se - nakonec se mi ji podařilo ukecat a napsala mi to znova - na jakési římse nad topením mezi davy rozvášněných studentů deroucích se do kina. Následující týden jsem jí samou radostí koupila čokoládu :D


Tím skončily ty nejhorší potíže. Všechno bylo úspěšně odesláno a nějaké americké rodinky si už probíraly moje fotky a četly ten trapný dopis, co jsem jim psala. Už záleželo jen na nich, jestli se jim zalíbím (:D) a vyberou si mě.
Asi dva měsíce po tom uklidnění jsem udělala přijímačky na uměleckou, což značně zviklalo mou vůli do nějaké ameriky jezdit, protože se mi ti lidi strašně zalíbili - když odjedu, budu po návratu chodit o třídu níž. Už jsem trochu zvažovala, že se na to vykašlu, když jsem se jednou ve škole koukala na mobilu na mail.
Byl tam mail s "Highschool" v předmětu.
A v tom napsáno, že si mě někdo vybral!
Mě, takovou trapnou trosku s podprůměrnými školními výsledky a stále ne moc hezkým výkazem od učitelky. Všechny potíže jsou pryč! Najednou jsem se tam začala znova těšit. Zjistila jsem si úplně všechno o té rodině, škole a místu, kde budu příští rok žít. A taky jsem se dozvěděla, že tam společně se mnou bude bydlet ještě jedna holka z jiného státu, ale neřekli odkud. Taky tam bylo, že prý mají syna asi v mém věku, ale zjistila jsem, že je šeredný :D

No, a včera jsem spala u kámošky. Vzala jsem si sebou (již tradičně) noťas a pořádaly jsme Party Hard Facebook edition. Jen tak mimojiné jsem zašla na mail, jestli už mi někdo z tý rodiny neodpověděl na mail, co jsem jim psala, ale zjevně neodpověděl. Ignoranti. ALE!
Zase tam byl tajemný e-mail s předmětem "Highschool" , oznamující mi zajímavou událost.
Byly tam nějaké formuláře a informace o "double placement", ptali se, jestli souhlasím s tím, že budu s tou druhou holkou sdílet dům.
Ale nebylo by to tak zajímavý, kdyby tam nedodali informaci, odkud že ta osoba je.

Z JAPONSKA!!!!!!!!!

Chápete to?! Budu deset měsíců bydlet s holkou, která může koukat na anime bez titulků, umí číst to jejich epický písmo a prostě je z Japonska a umí mluvit Japonsky aurčitěmětonaučíprostěfkevjhnkjehvnsnosebleed hurá epicsosexykawaiidesu!

Snad nic jinýho mě na tom ještě tak nepotěšilo! ^・ω・^
Jo a jmenuje se Kairi.
Prostě jméno jak z anime a ona se tak fakt jmenuje! Je to úžasný!
Zní to asi divně, ale těším se na září víc než na letní prázdniny ^u^


Obrázky sprostě počořeny z Deviantartu - na požádání prozradím autory ;D

Beg*u*nning

22. ledna 2014 v 15:50 | Noki-chan |  Diary o.O
Už asi počtvrté si zakládám blog s úžasnou vizí dokonalosti přímo před sebou... každý mi ale vydržel sotva pár měsíců, když mi došel elán a materiál, kterému bych se věnovala :D
Od mého posledního pokusu o blog jsem se ale dost změnila - ač je ten časový rozdíl jen asi tři roky, jsem teď v podstatě úplně někdo jiný. Ten starý jsem psala v době, kdy se kolem mě děla taková HROMADA hrozných věcí, že jsem trvale upadala do depresí a nesnášela všechno okolo. Bylo mi asi tak dvanáct a měla jsem pro ty stavy dost vážné důvody :'o
Každopádně, tohle období už přešlo, a já jsem teď (skoro) ze všeho happy a (skoro) všechno se mi daří :D Našla jsem si hromadu nových zájmů, poznala spoustu lidí a naplánovala si ambiciózní budoucnost (i když ne dopodrobna). Když se nepočítají mé školní výsledky, jsem v mnoha oborech úspěšná a (mírně) talentovaná osoba - ale strašně líná. Nedokážu se dokopat ani k věcem, které mě baví a jdou mi... natož třeba k učení, hm.
A co že mě vlastně baví? Přednostně asi kreslení (Nedávno jsem udělala přijímačky na uměleckou), čumění na anime - příležitostně - a miluju kočky a super lidi :D Mám ráda angličtinu, hraní her (ADC or feed!), sezení u kompu a MILUJU Johnnyho Deppa ♥ Sice je skoro trojnásobně tak starej jako já, ale je dokonalej.. Mucík můj :D

Tak snad mě tentokrát blogování nepřestane bavit a budu mít o čem psát :D


http://data3.whicdn.com/images/58674928/Mikasa.Ackerman.full.1476262_large.jpg
Mikasa!!! =^w^=
 


Zkouška o.o

8. ledna 2014 v 19:20 | Noki-chan
Blah blah blah

Kam dál